Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozbor rukopisu mladé ženy

Z písma na nás dýchne závan nespoutané energie, písmena spěchají kamsi vpřed, jako by byla někým či něčím popoháněna. Vitální základ pisatelky však není tolik silný, aby stačil energeticky pokrýt způsob jednání, jakým se navenek prezentuje. Umožňuje jí sice vkládat energii do mnoha činností a zvládat je, aniž by pociťovala větší nedostatek sil, předpokládat lze i dobrou odolnost vůči stresu, ovšem jinou a podstatnou skutečností je, jak pisatelka se svou vrozenou zásobárnou energie nakládá. Hospodaření s tímto vzácným darem není její silnou stránkou. Svými silami doslova plýtvá, zachází s nimi velmi neefektivně, nedokáže je zapřáhnout jedním vytčeným směrem.

Obrazně řečeno – její tažný kůň si s ní jako jezdkyní dělá, víceméně co chce.

  

Pisatelka zřejmě podléhá iluzi, že ono to vždycky „nějak půjde“ – její mladistvý bezstarostný pohled na svět je sice nakažlivý a někdy potřebný, jenže asi jen těžko odpovídá jejím skutečným potřebám. Potíže by asi nastaly, pokud bychom se pisatelky zeptali, co si od dalšího života slibuje, co je pro ni důležité, čemu chce věnovat svůj čas. Patrně si v těchto otázkách není jistá a zatím je upozaďuje za pocit zdánlivé svobody. O co více pisatelka hledá podněty a stimuly ve vnějším světě, o to více strádá její introvertní, zanedbávaná stránka, s níž nekomunikuje.

Pisatelka je sice aktivním člověkem, jenže její činorodost je málo plánovitá, nahodilá, bez širších souvislostí. Vědět tak, kam zamířit svou pozornost... Tomu jí však brání nepevný hodnotový žebříček – pisatelka není žádný v pozitivním slova smyslu „dogmatik“, ovšem zdá se, že na druhé straní nezná své hranice nebo je nedokáže vymezit a udržet, a tak jen v málokteré činnosti vytrvá delší dobu. Mnohem častější je, že se pustí do nové činnosti či záliby, která ji však brzy přestane přitahovat. Chybí jí dostatek vůle, a to zejména pasivní – dlouho neposedí, nemá „trpělivost“ a vytrvalost vydržet déle při jedné činnosti.

  

Ve styku s druhými se mladá žena cítí velmi dobře. Je velmi extravertní a ráda vstřebává společenskou atmosféru. Většinou jedná bez okolků. Dokáže být skvělou společnicí, ráda se účastní družné zábavy, bývá neformální a ačkoli se zpočátku snaží – při vědomí své živosti, s níž zřejmě v minulosti u lidí již „narazila“ – udržovat si určitý odstup, který jí však dlouho nevydrží, a nakonec vždy podlehne panující atmosféře.

Druhým lidem podvědomě rozumí, lze přdpokládat, že je značně empatická, jenže nedokáže tuto svou přednost vědomí využít. Neumí se zkoncentrovat a vůbec – její uspěchanost jí nedovoluje dostatečně rozvinout svou funkci vnímání, které vyžaduje čas a občasné pozastavení se, aby smysly mohly vstřebávat okolní dojmy. Přitom pisatelce pozorovací dar nechybí.

V přítomnosti ostatních ji bývá vidět a zřejmě i slyšet, svým chováním na sebe strhává pozornost. Dlužno podotknout, že její projev mnoha lidem nejspíše – kulantní řečeno – „nesedí“. Částeční je to sice způsobeno tím, že se sami nedokážou uvolnit tak jako ona, ale nemalou měrou i tím, že pisatelka často nezná míru a svým jednáním překračuje hranice přijatelnosti. Svou roli hraje i její potřeba upozorňovat na sebe, projevovaná někdy neadekvátním způsobem. Záleží též na tom, v jakém prostředí se pohybuje a jaká je míra tolerantnosti přítomných lidí.

Velmi důležité je nejen, co autorka rukopisu říká, ale jak. Její výroky jsou značně podbarvené subjektivitou, mají silný emocionální podtext a chybí jim racionální korekce, takže znějí afektovaně a přehnaně. Jinými slovy – často se stává, že tam, kde by měla promluvit hlava (rozum), mluví srdce (emoce). Spontánnost se pak stává nedostatkem sebekontroly a nadhledu a do chování pisatelky se dostávají impulzivnost, náladovost a nevypočítatelnost. Reakce jsou tím nepřiměřené, unáhlené a mnohdy neodpovídají skutečnému významu situace.

a

 

Schopnost zpracovávat své emoce adekvátním způsobem, je oblastí, kde má autorka písma největší rezervy – jsou klíčem k ostatním složkám její osobnosti. Je na čase, aby si pisatelka v sobí udělala „inventuru“ a začala cílevědomě pracovat na schopnosti uvědomění si svých pocitů a emocí a s tím souvisejících potřeb.

Rukopis neukazuje na soulad osobnosti, spíše naopak – pisatelka zdaleka není se svým životem spokojená a nalezení vlastní identity a uvědomění si svých potřeb by významnou mírou přispěly k její větší stabilitě a pocitu zakořeněnosti. Životní styl, který v současnosti preferuje, ji do budoucna bude stále méně uspokojovat, i když jej v současnosti zvládá. Zřejmě má strach podívat se do svého nitra a zároveň – jakkoli paradoxně to může znít – ukázat své skutečné možnosti a svoji pravou tvář. Vyhýbá se introspekci a konfrontaci s tím, co dělá v současnosti a může dělat v budoucnosti.

To, co ukazuje aktuální, je spíše silně nevědomou negací vlastní osobnosti. Přitom potenciál, který v sobí ukrývá, je nemalý, dosud však měl jen málo možností projevit se v plné síle. Stačí, aby se pisatelka naučila převzít za svůj život plnou odpovědnost, odhodila pochybnosti a začala na svém rozvoji cílevědomě a vytrvale pracovat.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář