Jdi na obsah Jdi na menu
 



  

GRAFOLOGIE VERSUS PÍSMOZNALECTVÍ

 

 
Od grafologie ve smyslu psychologie písma je třeba odlišit písmoznalectví, které se zabývá technickou stránkou rukopisu a nezajímá ho osobnost jeho tvůrce. Většinou bývá využíváno při soudním dokazování pravosti písemných materiálů. 

 

Grafologie se neuplatňuje pro potřeby znaleckého posuzování pravosti rukopisu, např. podpisu, nicméně to nevylučuje využití grafologie jako forenzní disciplíny, uplatňující se například při modelování psychologického profilu autora rukopisu.

Avšak na rozdíl od písmoznalectví není grafologie podle oficiální klasifikace znaleckých disciplín Ministerstva spravedlnosti samostatným oborem.

 

Někteří písmoznalci tvrdí, že grafologické znalosti jsou pro písmoznaleckou činnost nepřínosné, či dokonce škodlivé. Jejich nedoložitelné tvrzení je založené na předsudku a dovolím si vyslovit opodstatněný předpoklad, že je tomu naopak - grafologická průprava je pro písmoznalce výhodou.

 

Otázka, zda grafolog může, nebo nemůže určovat pravost rukopisu, je však předmětem sporů. 

Soudě podle nejnovější monografie, která vyšla na území bývalého Československa, na téma kriminalistické expertizy ručního písma (Radovan Blažek: Písmoznalectvo v kriminalistike a v trestnom konaní, 2011), můžeme se domnívat, že písmoznalecký pohled na grafologii, respektive psychologii písma, zůstává nadále omezený a zaujatý. Konstatování je o to smutnější, že autor díla patří do generace mladých odborníků (ročník 1982). V kapitole "O grafologii a jiné obory zkoumající písmo" naprosto rezignoval na získání informací z relevantních zdrojů. V bibliografii v podstatě není jediná monografie z oboru grafologie/psychologie písma. Výjimku tvoří práce Jozefa Mistríka Grafológia, tu však ani samotní grafologové nepovažují za skutečně grafologické dílo, neboť autor je především jazykovědec a z této pozice se tématu věnuje.

Všechny ostatní citace o grafologii pocházejí z prací autorů zastupujících kriminalistiku, tedy na poli grafologie nefundovaných a stejně jednostranných.

Není pak divu, že se autor místy dopouští faktických nepřesností a uvádí zavádějící údaje, např. že "grafologie se vyznačuje dvojznačností, tj. že tentýž znak může mít jak pozitivní, tak negativní povahu, a to v závislosti na celkové formě písma. V případě nesprávně určené celkové formy může být význam jednotlivých znaků též vykládaný nesprávně."
Tento přístup totiž vychází z pojetí gurua německé grafologie Ludwiga Klagese (1872-1956) a v moderní grafologii je nepřípustný, poněvadž písmové znaky jsou mnohovýznamové a celková úroveň formy se neurčuje, protože její chybná klasifikace, ve značné míře subjektivní, významně zkreslí závěry o osobnosti autora rukopisu.
  

O oboru písmoznalectví je obecně k dispozici velmi málo informací - ani na Ministerstvu spravedlnosti, jehož ministr jmenuje soudní znalce z oboru písmoznalectví, se jich příliš nedozvíme - a možnosti získání vzdělání v něm jsou v současnosti minimální. Soudních písmoznalců není mnoho, takže práce je pro ně stále dost, a většinou se mezi sebou znají. Proto neudivuje snaha nevpustit do svého exkluzivního společenství (či "cechů", jak se obecně vyjádřil ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil) konkurenci, kterou grafologové v jejich očích potenciálně představují. 

Na druhou stranu lze chápat pohnutky, které k takové aktivitě autory vedou, neboť i vzdělaní lidé mnohdy nerozlišují grafologii a písmoznalectví. Není výjimkou, že právník, který chce prokázat pravost/nepravost podpisu na dokumentu, si během práce na případu vyžádá grafologický rozbor... Takový požadavek nutně nastoluje otázku o jeho profesionální zdatnosti.

Avšak vzhledem k tomu, že v minulých desetiletích bylo písmoznalectví běžně zařazováno pod pojem grafologie, nakonec se onomu právníkovi není proč divit. Činil tak například i významný český soudní znalec z oboru písma Josef Petera. Náhlédneme-li do knihy Kriminální psychologie (1998) autorky Ludmily Čírtkové, v podkapitole Grafologie se dočteme, že jednou ze základních dvou situací, při nichž se využívá grafologie, je "zkoumání kritického a srovnávacího vzorku ručního písma za účelem identifikace autorství". Pro přesnější odlišení grafologie chápané jako psychologie písma se používá nepříliš frekventovaný pojem grafognozie, tedy "nauka o srovnávání rukopisů a strojopisů" za účelem zjištění totožnosti pisatele a psacího stroje. Ministerstvo vnitra tuto disciplínu nazývá expertiza ručního písma a v soudnictví se pro ni používá právě název písmoznalectví. (In: Ferbarová R.: Psychologická podpora vyšetřování závažné trestné činnosti s důrazem na metodu profilování neznámého pachatele, rigorózní práce, 2007 nebo Živný P.: Co může říci písmo, 1991)

 

V současnosti se objevují snahy promyšleně a účelově směšovat pojmy vázající se k oběma oblastem (vědecká grafologie, psychologie písma, grafologie, písmoznalectví, expertiza ručního písma a další) tak, aby se ve výsledku mohlo obhájit, že pravost či nepravost písma bude posuzovat v tomto ohledu nekvalifikovaný grafolog či jiná osoba bez potřebné orientace v oboru, přičemž je jedno, zda se bude nazývat písmoznalec, "expert ručního písma" nebo jakkoli jinak. Původci těchto snah sice sofistikovaně operují s uvedenými pojmy, avšak jaksi nepochopitelně nepostřehli, že orgány činné v soudním řízení mají zcela jasno, kdo je, nebo není člověk oprávněný určovat pravost, či nepravost ručně psaných dokumentů, takže spekulace jsou marné.

 

Vzhledem k tomu, že stanovisko písmoznalce může mít závažné právní dopady, je snaha o jasné odlišení grafologie a písmoznalectví pochopitelná a nic na tom nemění jistá pojmová neujasněnost a dohady, co pod grafologii spadá, nebo nespadá - nejde o pojmy, ale o předmět a obsah. Předměty grafologie a písmoznalectví se liší, proto musí být písmoznalecká činnost podložená získáním odpovídajícího odborného vzdělání a složením zkoušky. Pouhé grafologické vzdělání neopravňuje jeho nositele k písmoznalecké činnosti a profesionalita grafologa, který ji jako službu veřejnosti nabízí a vykonává, je značně pochybná. Navíc pokud takovému "písmoznalci" zaplatíte za posudek, který vám má pomoci v soudním řízení nebo v jiném řízení před státními orgány (např. posouzení platnost podpisu na smlouvě či závěti), nejspíše zbytečně vydáte peníze, protože takovému posudku nebude soud nebo jiný orgán přikládat důkazní váhu a nakonec otázku pravosti písemného materiálu bude muset rozhodnout soudem stanovený znalec pro obor písmoznalectví.

 

Proto pokud chcete oslovit písmoznalce a mít maximální možnou jistotu, že se svěřujete do rukou odborníka, vybírejte jedině ze seznamu Ministerstva spravedlnosti, Obor/odvětví: Písmoznalectví.

Aby to bylo jasné a nedocházelo k mýlce, některými grafology-soudními znalci vědomě zneužívané:

Soudní znalec z oboru Školství/Psychologie/Grafologie není písmoznalec ani expert ručního písma a jako takový na základě svého vzdělání není oprávněný vykonávat písmoznaleckou/expertní činnost.

 

Velmi podnětný text k problematice sporů mezi grafology, písmoznlaci a kriminalisty-experty ručního písma naleznete zde.

nebo zde.