Moderní grafolog nezaostává, proto pracuje s rytmem písma a jeho implikacemi, mohlo by se s mírnou nadsázkou říci. Už použití přívlastku moderní je nadsázka, protože pojem rytmus zná grafologie téměř celé století. A přesto se mu mnoho grafologů vyhýbá. Týká se to hlavně racionálních, analyticky a grafometricky orientovaných nebo často také rádoby grafologů, kteří si troufají na základě interpretace několika izolovaných znaků vyslovovat zásadní tvrzení o povaze pisatele.
Grafologická práce s rytmem písma má jednu nenahraditelnou výhodu – poskytuje totiž informace o základním životním projevu pisatele. Jak uvádí americký grafolog F. Klein, „všechny cesty vedou k rytmu“.
SPĚNÍ K SEBEREALIZACI
Sice se v něm přímo neodráží pisatelovo množství životní energie, libido, v širším slova smyslu vitální základ, ale díky jeho diagnostikování se grafolog může vyslovit ke schopnosti pisatele vyvíjet se a rozvíjet, naplňovat svůj potenciál čili, použijeme-li "zaklínadlo" humanistické psychologie, seberealizovat se. Trefné je také uvažovat o rytmu jako o „střídání mezi příjmem a výdejem energie“. Takovou informaci grafolog nezíská z jednotlivého znaku, např. z průběhu řádků či velikosti písma, jeho sklonu nebo šířky, ani jejich kombinací.
Jak vlastně chápat rytmus? Dá se říci, že rytmus je fenomén prolínající celou přírodou. Bez velkého přehánění lze položit rovnítko mezi život a rytmus. Tlukot srdce, kopulační pohyby, mořské vlnění, obíhání Měsíce kolem Země, Země kolem Slunce a z toho plynoucí střídání ročních období a dne a noci... vše se děje rytmicky.
Sharon Elliott - Rytmus života
Rytmus je tedy opakování podobných hodnot (sekvencí, vzorců) v podobných časových intervalech, kdy se střídavě objevují vzájemně protikladné jevy: nádech – výdech, diastola – systola, příliv – odliv apod. Podobných hodnot, nikoli stejných, které by vytvářely pravidelnost. I některým grafologům občas rytmus a pravidelnost splývají, je však třeba tyto dva pojmy odlišovat. Tam, kde přibývá pravidelnosti, ubývá rytmu. Životní procesy sice probíhají v podobných periodách, nikdy však ne úplně totožných.
S pravidelností v rukopisu se většinou vytrácí individuálnost, ačkoli i písmo pravidelné může být osobité. Nemizí však jen projev svérázu, nýbrž především spontaneita, jak uvádí zakladatel teorie symboliky rukopisu, významný švýcarský grafolog Max Pulver – následkem toho přibývá mechaničnosti; je v něm zdůrazněný faktor vůle nebo (estetické) stylizace. V každém případě nesmí být přehlédnutý prvek záměrné volby, který dodává písmu ráz umělosti a nepřirozenosti.
Mechaničnosti, jednotvárnost, konvenčnost
Mechanické písmo však není protikladem rytmického. Na opačném pólu mechanické strnulosti nacházíme písmo „předrytmické“, kdy pisatel nedokáže pohyb pisátka směrovat a cílevědomě jej koordinovat tak, aby dal rukopisu potřebnou formu. Tahy jsou pak ochablé, čára nepevná a neřízená, čímž forma značně trpí - je nedostatečně vyjádřená a nepřesná.
Slovo rytmus má svůj základ v řeckém rheein = téci, plynout. Písmo pohybově rytmické působí většinou živě, je pohybové uvolněné, souladné, harmonické a zabarvené individuálností pisatele, jeho pohyb plyne vpřed hladce podobně jako třeba jízda slalomáře mezi brankami – jakmile „vyjde z rytmu“ či je z něj „rozhozen“, ztrácí na plynulosti a rychlosti a jeho výsledný čas je horší.
Předrytmické písmo si můžeme představit například jako propletenec islandských toků, jež většinou žádné stálé koryto nemají a každý rok tečou jinudy, různě se propojují a slévají, takže je vlastně zavádějící mluvit o konkrétních řekách. Pisatel nedokáže zapojit dostatek řídících kontrolních mechanismů, aby ze svého písma vytvořil pevný, jednoznačný a konzistentní celek. V písmu je sice mnoho pohybu, avšak bývá velmi nečitelné, nepevné a působí „rozplizle“ – představme si pohyby dítěte, které se učí chodit, nebo pohyby podroušeného člověka.
Zmechanizované písmo je extrémně pravidelné, vyvolává dojem neživosti, strnulosti, monotónnosti či jednotvárnosti – představme si robota s jeho pohyby nebo pochodující vojáky.
Při vzniku rytmických pohybů převažuje vliv vývojově starších částí mozku, v písmech zmechanizovaných dominuje kontrolní vliv částí vývojově mladších – ve svém základu instinktivní rytmické pohyby jsou pak překryty pohyby záměrnými, kdy se již uplatňuje vůle. Rukopisem vždy prolínají oba typy pohybů, jen v různém poměru a s různou mírou utlumení nebo zesílení.
Pro potřeby tohoto článku není třeba zabíhat do přílišných podrobností, stačí zmínit, že rytmického pohybu se dosahuje, jen pokud je pohyb, respektive tah, dostatečně elastický, tedy se v něm střídají dva zásadní parametry - napětí a uvolnění -, které jakoby oscilují kolem pomyslného rovnovážného středu: pro představu si zkusme vybavit kyvadlo hodin v chodu. K dosažení této rytmické oscilace, jež pak prolíná celým písmem, je vždy nutné vynaložení určité síly – tah musí být dynamický, jinak se kyvadlo nedokáže vymanit z přirozené tendence zaujmout klidovou polohu ve středu výkyvné osy. Pouhé uvolnění by vedlo ke vzpomínané „předrytmické“ rozplizlosti, naopak pouze napětí ke strnulosti vyúsťující v konečnou křeč. Příliš síly bez jednotícího vědomého řízení by vytvořilo změť a chaos. Elastická čára je provedená s dostatečnou rychlostí, pevná, zřetelná, v jednotlivých tazích nepřerušovaná, plynule spojitá, ale ohebná, s minimem zlomů či prudkých změn směru.
Avšak elastická čára ještě nezaručuje celkově rytmické písmo. Písmové pohyby nejsou bezcílné, jejich dráha je určována formou, tedy dohodnutými a školskou normou předepsanými tvary písmen, znaků, které je nutné aspoň minimálně respektovat a v průběhu psaní individuálně zformovat tak, aby společně vytvořily menší (slova) a větší (věty, odstavce...) celky, daly se přečíst, a mohly předat pisatelem vloženou informaci.
Rytmus je vyjádřený jak v pohybu, tak ve způsobu zaujímání různých (předepsaných) grafických pozic či poloh při formování a spojování písmen. Během tohoto formativního procesu dochází k mnoha změnám velikosti, tlaku, šířky atd. Tyto změny se v rytmickém písmu dějí periodicky, a vznikají tak pozorovatelné rytmické morfologické celky. V písmech s dobrým rytmem formy mají rozhodující vliv pohyby cílevědomé, tedy záměrné. Teprve až díky nim se tvořivá síla realizuje a konkretizuje.
Rytmus formy a rytmus pohybu korespondují. Pokud chybí prvotní rytmus pohybu či je narušený, pak je rytmické tvarování ztížené. Není sice vyloučená dobře profilovaná a individuální forma, ale písmo bude spíše pravidelné, umělé, než rytmické.
A aby toho nebylo málo, na zřeteli je nutné mít ještě další typ rytmu. List papíru považujeme při psaní za projekční plochu, či spíše prostor (pozorní čtenáři tohoto webu vědí, že rukopis chápeme jako trojrozměrný útvar), do nějž pisatel psacím procesem vtiskává a “kóduje“ informace o své psychice. Uspořádání a dělení jednotlivých podobných prvků a úseků na ploše papíru může být také rytmické nebo nerytmické. Rytmické uspořádání plochy není totéž, co její racionální rozčlenění. Jak uvádějí dva významní němečtí badatelé W. H. Müller a A. Enskatová, autoři dělení rytmu podle kategorií pohybu, formy a členění, „při správném dělení rytmu vzniká po celé psací ploše rovnoměrně rozložená mozaika písma, podobná ornamentu, který se organicky rozprostírá v prostoru a současně prostor uspořádává a oživuje“. V nejširším slova smyslu jde o přizpůsobení si dostupného prostoru a jeho individuální organizaci do vzájemných souvislostí. Mluvíme tedy o rytmu členění.
A jaké významy se odrážejí v jednotlivých rytmech písma?
- Jak je uvedeno na začátku článku, v rytmu pohybu se odráží způsob vynakládání vlastní energie a schopnost seberealizace čili uplatňování vlastních dispozic a dosahování vytčených cílů (bič v sobě). Pisatel rytmického písma se snaží o rozvoj a pokrok vlastní osobnosti, sleduje své přirozené zájmy a uspokojuje své potřeby. Nemá zbytečné zábrany – nebuduje si složité egoobranné mechanismy, nevyrábí si vnitřní překážky, neokolkuje tam, kde to nemá smysl, reaguje pružně na změnu situace, dokáže se účelně přizpůsobit, „sleduje svůj instinkt“, vyhýbá se situacím, v nichž se necítí dobře. Jedná účelně i bez složité racionální rozvahy.
-
Nedostatečně vyjádřený rytmus či dysrytmie pohybu tyto vlastnosti oslabují.
Zmechanizovaný pohyb ukazuje na stereotypní jednání, stagnaci v seberealizaci, rozpor mezi vědomím a nevědomím, menší psychickou dynamiku, obavy ze spontánního projevu.
-
V rytmu formy vidíme, nakolik má pisatel jasno ve svých hodnotách, preferencích, postojích apod., podle nichž řídí své rozhodování a distribuuje energii. Rytmický pohyb vyjadřuje touhu po seberealizaci, rytmus formy, jak se pisateli daří své motivy (motivy jsou vždy intrapsychické činitele) zvědomovat a konkretizovat je v praktickém životě.
Nerytmická forma odráží boj různých motivů v psychice pisatele, postojovou a hodnotovou neujasněnost, ztíženou seberealizaci.
Strnule pravidelná forma značí hodnotovou rigiditu, dogmatičnost, zkostnatělost, formalismus na úkor života, disciplína nahrazuje vnitřní růst. - Strukturovat své aktivity, zorganizovat si své činnosti, schopnost aktivně působit na své okolí a nenechat se jím pasivně ovlivňovat – to se odráží v rytmicky členěném rukopisu. Dále i schopnost uspořádat si vztahy k lidem a celkově vzato vlastní život.
Absence rytmu v písmu dospělého člověka s dostatečnými psacími dovednostmi může být závažný jev. Člověk bez písmového/životního rytmu se hůře vyrovnává se změnami okolo sebe, hůře čelí životním překážkám, jedná neekonomicky, nemá uspokojené (zejména vyšší) potřeby, proto bývá frustrovaný, může trpět různými psychosomatickými potížemi.
a
Použité informační zdroje:
- Boháčková, E.: Grafologie; interní skripta spol. CALIX
- Klein, F.: The Gestalt Graphology
- Müller, W. H., Enskatová, A.: Grafologická diagnostika, neoficiální překlad
- Ploog, H.: Formlevel from a German point of view; Graphology - Journal of the British Academy of Graphology, Number 84
- Pulver, M.: The Symbolism of Handwriting
- Schönfeld, V.: Učebnice vědecké grafologie pro začátečníky